Arabský čaj „Le Touareg“ (tuareg) - známý také jako marocký mátový čaj - je fascinující nápoj, jehož příprava i konzumace je neodmyslitelnou součástí života obyvatel zemí Maghrebu (Severní Afriky). Pije se v Maroku, Západní Sahaře, Alžírsku, Tunisku, Libyi a Mauretánii.
Název čaje je odvozen od Tuaregů, kočovných berberských kmenů obývajících Saharu nejméně od sedmého tisíciletí před naším letopočtem, kdy prokazatelně svým zesnulým králům stavěli pyramidové hrobky o výšce až 30 m, kontrolovali všechny významné obchodní stezky, včetně pouštních oáz a převáželi zboží po celé severní Africe. Jak se čaj do Maghrebu dostal, je dosud nevyřešenou záhadou. Nejstarší zprávy jsou údajně datovány až do dvanáctého století před naším letopočtem s tím, že za pití čaje a jeho způsob přípravy mohou Féničané.
„Tuaregové jsou hrdí a svobodní saharští kočovníci obvykle odění do volných modrých (méně často žlutých, bílých či zelených) dželábií s černým či bílým turbanem. Jejich nejdůležitějším poznávacím znamením je na krku zavěšený tuarežský kříž a meč nebo delší dýka. Jsou to mimořádně zajímaví lidé s fascinujícím (značně dobrodružným) dějinným příběhem a vyznávaným náboženstvím. Cestování po jejich území je dobrodružné a ne příliš bezpečné.“ (1)
Přestože je společnost Tuaregů matriarchální, je příprava čaje (spolu s kouřením vodních dýmek) rituálem ve výhradní moci mužů. Používá se kovových (často velmi zdobených – ručně tepaných) konviček a táců. Nezbytné jsou vysoké skleničky. Základními ingrediencemi jsou: zelený čaj, čerstvá arabská máta a bílý krystalový cukr. Zhotovení čaje zahrnuje několik kroků: vaření vody, přípravu čaje (propláchnutí), přidání máty a cukru, druhého zalití (louhování) a rozlévání čaje z výšky do malých skleniček (kde může být navíc máta ještě vložena), aby vznikla co nejbohatší pěna na povrchu. Zásadní ingredience máta „nana“ (máta klasnatá, máta „Maroccan“, lat. Mentha spicata, L. 1753) se používá pro svou chladivou mentolově osvěžující chuť a příznivé zdravotní účinky. Oproti jiným druhům máty neuvolňuje do čajového nálevu hořkost. Zelený čaj se používá čínský, v různých kvalitativních třídách. Výjimečně se jednotlivě přidává další bylina (pelyněk, verbena citrónová) nebo koření (badyán, šafrán). Čaj připravíme jednoduše, například podle prvních receptur, kdysi v Čechách knižně publikovaných: „Do čajové konvice nasypeme cukr - jednu lžičku na čtvrtlitr vody (popřípadě více dle chuti) a jednu lžičku zeleného čaje. Nejvhodnější je Ču čcha (Gunpowder), ale dá se použít i Čen mej (Chun mei) a jiné trpčí zelené čaje. Dále vložíme mátu - jeden lístek na šálek. To vše zalijeme vroucí vodou. Po šestiminutovém louhování čaj důkladně promícháme a můžeme servírovat. Do skleniček ho naléváme pěkně z výšky, aby se utvořila pěna. Před podáváním do každé skleničky přidáme lístek čerstvé máty. Pokud zvolíme druhý způsob přípravy, získáme nálev tmavší barvy a intenzivní, mírně karamelové chuti. Do hrnce nebo konvice s chladnou vodou přidáme příslušné množství cukru a dáme vařit. Když voda začne vřít, vsypeme čajové lístky (Ču čcha, Čen mej…) a krátce, nanejvýše jednu minutu, je povaříme. Nálev scedíme do konvice, ve které máme připravenou mátu. Po třech minutách můžeme rozlévat do sklenic.“ (2)
Muslimové mají oficiálně alkohol zakázaný, proto snad „touareg“ s úsměvem nazývají „marocká whisky“. V Maroku se nedivte, když i při objednání čaje pro jednu osobu dostanete skleničky dvě. Běžně se totiž počítá s tím, že se přeci jenom objeví někdo, s kým si rádi čaj vypijete. A může to být i zcela neznámý člověk či „Příchozí Vejda“ 😊.
Poznámky:
(1) Ondřej Havelka, Saharští Tuaregové: muslimové s křesťanskou minulostí a berberskými kořeny, článek na www.HedvabnaStezka.cz
(2) Soňa, Zdeněk a Michal Thomovi, Příběh čaje, ARGO, Praha 2002.
zkrácená verze tohoto článku byla publikována v časopise VE HVĚZDÁCH - Rodinný časopis, č. 125 - březen/duben 2025 (vyšlo 20. 2. 2025)
časem k dispozici na webu vehvezdach.cz
KOUPIT Blend zeleného čaje a máty NANA / Le Touareg 2025 / "letuarég"