(adaptogenní aktivita jako komplex adaptogenních účinků)
"Adaptogenní aktivita patří mezi novější farmakologické pojmy. Adaptogenní účinky byliny (například thajského jiaogulanu) v sobě zahrnují komplex aktivit, které - jak tomu napovídá sám název (v širším smyslu) - napomáhají adaptaci (přizpůsobení) organizmu všem změnám prostředí, zejména však změnám nepříznivým. V užším slova smyslu napomáhají vyrovnat se s různými stavy spojenými s nadměrnou zátěží organizmu („stresu“ (1)). Zátěž (stres) organizmu je chápán jako souhrn všech (většinou nepříznivých) okolností souvisejících s naší existencí. Stres často považujeme za nežádoucí, což není úplně správný přístup."
Žijeme v realitě, kde jsou všechny vývojově vyšší organizmy neustále v kontaktu se změnou prostředí a jsou tak nuceni se trvale (kontinuálně) přizpůsobovat (tj. adaptovat na měnící se podmínky). Soubor fyziologických pochodů, které tomuto procesu adaptace napomáhají se nazývá „adaptační syndrom“ (2). Tyto - jinak neškodné adaptační děje - vychylují organizmus z rovnováhy a nutí jej k neustálé akci - k přizpůsobení. Pokud ale vlivy, které vychýlení vyvolaly, působí příliš dlouho, příliš intenzivně nebo příliš často, mohou být příčinou chorobných změn (= organizmus adaptaci nezvládá). Nadměrná zátěž různého původu proto může zhoršovat průběh řady onemocnění anebo může být sama jejich příčinou!
Látky (zejména byliny) s adaptogenní aktivitou napomáhají vlastnímu procesu adaptace ve dvojím směru:
1. v počáteční fázi adaptačního procesu urychlují mobilizaci jeho základních mechanizmů,
2. v další fázi (pokud zátěž trvá) prodlužují dobu, po níž je organizmus schopen se se zátěží vyrovnávat a vzdorovat jí,
3. zároveň kontinuálně zmírňují škodlivé dopady adaptačního děje na organizmus aniž by narušily jeho normální fyziologické pochody.
LEGENDA, POZNÁMKY
(1) stres či zátěž (angl. „stress“)
(2) adaptační syndrom = (někdy též generalizovaný adaptační syndrom, tzv. GAS) je termín použitý Hansem Selyem pro označení tří stupňů biologické reakce na stres, kdy se spustí se poplachová reakce u člověka, který se dostane do stresového šoku, kdy začínají pracovat obranné mechanismy a člověk se pokouší svůj stres zvládnout
Seleyo syndrom*
"syndrom všeobecné adaptace, adaptační syndrom; nespecifické reakce organismu na fyzickou či psychickou zátěž stres, resp. stresovou situaci – infekci, intoxikaci, trauma, emoci; rozeznávají se tři stadia – poplachová reakce, odpor a adaptivní reakce při trvající zátěži, vyčerpání odporu a konec udržení stavu adaptace. Biologickou podstatou je aktivace osy hypothalamus-hypofýza-nadledviny s výsledným zvýšením vylučování kortikoidů; ve druhé fázi je eozinopenie, neutrofilie a další projevy zvýšené hladiny kortikoidů"
stres*
stav organismu, který je obecnou odezvou na jakoukoliv výrazně působící zátěž, ať už tělesnou nebo duševní. Při s. se uplatňují vývojově staré mechanismy, které umožňují přežití organismu vystaveného nebezpečí adaptační syndrom. Jde zejm. o výraznou aktivaci sympatického nervového systému a nadledvin kůry i dřeně, která způsobuje zrychlení krevního oběhu a srdeční činnosti, zvýšení krevního tlaku, prohloubení dýchání, vyplavení energetických zásob cukry, tuky, tlumení bolesti, zvýšení svalové síly i psychických schopností atd. Probíhá mobilizace veškerých sil organismu a to i za cenu některých „neekonomických“ dějů, která slouží pro „boj“ fight nebo „útěk“ flight, ale hlavně pro přežití jedince. Z hlediska psychických reakcí na s. se rozlišuje akutní stresová porucha a posttraumatická stresová porucha. Hovor. se slovo s. užívá často pro zátěž samu místo pro odezvu na ni
*zdroj: Velký lékařsý slovník